1. Experimentální podmínky
Základní vrstvou kompozitní desky z titanové oceli je deska z uhlíkové oceli o tloušťce 30 mm, označená jako (JIS) SB410, a krycí vrstva je deska z průmyslového čistého titanu o tloušťce 5 mm, označená jako (JIS) TP28H. Chemické složení a mechanické vlastnosti jsou uvedeny v tabulce 1. Nízkouhlíková ocelová deska je Q235-A o tloušťce 20 mm. Svařovací drát je J422, p5mm. Svařovacím zařízením je 2-400 svařovací stroj se silikonovým usměrňovačem, který se používá pro zpětné svařování.
2. Tvar spoje a parametry svařování: Podle konstrukční konstrukce kondenzátoru se provede zkouška svařování T-spojem a kontrola po svařování. (1) Po svařování se zkontroluje velikost vzhledu T-spoju a deformace musí být 2 mm.
(2) Testování penetračním nátěrem v příčném řezu neprokázalo žádný jev odlupování na lepeném povrchu kompozitní desky.
(3) Zkouška pevnosti kompozitu, vzorek ve smyku Obrázek 31. Vrstva titanu 2. Vrstva uhlíkové oceli: Vzorek odeberte v místě maximální deformace v kompozitní desce
Příprava vzorku materiálu vzorku trubkovnice z kompozitní titanové oceli, otvor trubkovnice {{0}}.05 průměr velikosti p25+0.1omm, drsnost stěny otvoru Ra6.3. Specifikace trubky p25mmx0,5mm, chemické složení a mechanické vlastnosti trubky
3. Kontrola kvality svařování
(1) Kontrola penetrace barvivem svarového švu nevykazuje žádné vady.
(2) Výsledky tahové zkoušky svařovaných dílů ukázaly, že u všech tří skupin vzorků nedošlo k žádnému vytržení a ke konečnému lomu došlo ve střední části titanové trubky s maximální silou tahu.
(3) Kontrola podélného řezu vzorku ukazuje, že podélná hloubka průniku svaru je 1.5-2.0mm a zbytková výška je 0.{{5} },5 mm. Na povrchu spoje kompozitní desky tří skupin vzorků nedochází k žádnému odlupování
)Svařování kompozitních desek a ocelových desek se provádí pomocí vysokého svařovacího proudu a na spojovacím povrchu mezi kompozitní vrstvou a základní vrstvou kompozitní desky nedochází k žádnému odlupování a pevnost spojení není výrazně snížena. Při zajištění výkonu spoje by se však měl co nejvíce používat o něco nižší proud a vyšší rychlost svařování a přísun tepla by měl být co nejvíce řízen, aby se předešlo vlivu přehřátí. Spoj ve tvaru T po svaření podléhá určité deformaci a vyčnívající část je náhodou částí, kde je přitlačen těsnicí pás, což je výhodné pro těsnění. Není tedy třeba se snažit zamezit deformaci svařování ve výrobě.
(2) Svařovací test mezi kompozitní trubkovou deskou a titanovou trubkou prokazuje, že když tloušťka titanového povlaku není menší než 2,5 mm, argonové obloukové svařování nemá žádný vliv na lepení povrchu spoje kompozitní desky. Proto není potřeba zvětšovat tloušťku kompozitní vrstvy pro zvýšení nákladů. Parametry svařovacího procesu mohou v podstatě odkazovat na parametry těsnícího svařování mezi čistými titanovými trubkovnicemi a titanovými trubkami.
